Druhým dílem pokračuje vyprávění o tom, jak jsem se z hobby provozovatele dronů stal majitelem takových těch papírů, které z vás udělají profesionála. V minulém díle jste si mohli přečíst důvody, které mě k tomu vedly, a proč jsem si vybral nabídku firmy Telink mi s tím pomoci. Teď přijdou na řadu první konkrétní kroky.

S drony se většinou létá na volných plochách, někdy ale je potřeba poslat létající kameru i do lesa, do interiérů nebo jiných prostor plných překážek. Od toho jsou chrániče vrtulí, vyzkoušeli jsme proto výrobek označovaný jako Ochranný rám vrtule (set) pro DJI Mavic Pro.

O tom, jak od Úřadu civilního letectví získat licenci k provozování dronu, se mezi majiteli těchto strojů na internetu vyprávějí někdy až neuvěřitelné věci. Opsat do DroneWebu některý z oficiálních návodů, jak na to, by bylo snadné - ale to by uměl každý. Rozhodl jsem se to tedy raději vyzkoušet na vlastní kůži.

Komerční drony obvykle používají jako zobrazovací zařízení smartphone nebo tablet, lepší stroje mají displej jako součást ovladače. Někdy však je potřeba mnohem větší obraz, ale externí monitory bývají drahé. Levnější náhražkou může být televizor Philips s nepříliš poetickým jménem 22PFS4232. Umožňuje totiž napájení 12 V a přitom je lehký a levný.

O cestování s drony do zahraničí se toho napsalo už hodně, stejně jako o jejich přepravě leteckými společnostmi. Často si ale informace protiřečí, nebo pocházejí z pochybných zdrojů. Není proto nad osobní zkušenost; tady je vyprávění o mých zážitcích z putování s kvadrokoptérou Mavic Pro na řeckou Kefalonii. A taky o cestě zpátky, protože ne každému se podaří na dovolené o dron přijít.

Čínská společnost DJI je momentálně nejúspěšnějším výrobcem spotřebních dronů na trhu a její stroje jsou stále více používány také ve státních organizacích a službách. Začátkem srpna ale velení americké armády zakázalo používat stroje této značky kvůli blíže nespecifikovaným bezpečnostním rizikům.

V minulém díle recenze na miniatruní selfie dron DJI Spark jsem popsal balení i stroj a hlavně klopotný proces zprovozňování vyžadující tolik úkonů a hesel, jako by šlo o přísně tajné jaderné zařízení. Nakonec jsem ztroskotal na tom, že dron nevytvořil svou WiFi síť, přes kterou se ovládá. Nyní se to konečně povedlo, a tak můžeme nabídnout pokračování testu.

Konstruktéři hexakoptéry Yuneec Typhoon H stroji nedali takový dolet, jako mají konkurenční drony od DJI, protože její hlavní síla má spočívat ve fotografování a natáčení videa (v prospektech prodejců dokonce čteme, že je to "komplexní platforma pro letecké snímkování"). Tomu odpovídají i možnosti ovládání kamery a jejího nastavení. V tomto dílu recenze se proto podíváme, jestli realita tento záměr opravdu naplnila.

Konjunktura dronů se projevuje i v nabídce knižního trhu - a nakladatelství Computer Press dokonce v marketingovou sílu tématu věří tak, že v krátké době vydalo na toto téma už druhou publikaci. Hned úvodem je třeba říci, že kniha "222 tipů a triků pro drony" je o poznání povedenější než jeho předchozí počin.

V prvním dílu recenze na dron Yuneec Typhoon H jsme se seznámili s obsahem balení, nyní přichází na řadu ovládání - to, čemu se lidově říká vysílačka, zde s typovým označením ST16. Její provedení je jeden ze znaků, kterým se tento stroj od ostatních produktů na trhu výrazně liší; a to tak, že většinou výrazně k lepšímu.