V minulém díle seriálu o cestě k licenci pilota bezpilotních prostředků jsme se dostali k okamžiku odeslání všech potřebných formulářů Úřadu pro civilní letectví (ÚCL). Doba čekání na odpověď sice je dlouhá - ale ve skutečnosti ne zas tak moc, protože do zkoušek je třeba se naučit spoustu věcí.

Úspěch skládacího a při tom výkonného minidronu DJI Mavic svádí k napodobování. Většinu takových pokusů není třeba brát moc vážně, ale jsou i výjimky. Nepochybně mezi ně patří Walkera Vitus - už proto, že pochází od firmy, která v oboru něco znamenala a zjevně pořád nehodlá zemřít.

Ještě před několika málo lety se zdálo, že bezpilotní létající prostředky (UAV) jsou a dlouho budou jen záležitostí armády nebo speciálního využití - a dnes je může mít prakticky každý. Drony představují jeden z nejvýraznějších technologických fenoménů posledních let a objemy jejich prodejů dramaticky rostou.

V Plzeňském centru DRONET (areál DEPO 2015) se již 19. října uskuteční otevřená výroční konference Aliance pro bezpilotní letecký průmysl – UAVA. Jako každý rok poskytne přehled legislativních novinek, trendů ve vývoji dronů a aplikací, ale také blok věnovaný specifickém tématu. A tím je letos protidronová obrana. Na své si tak přijdou jak provozovatelé dronů obecně tak zástupci průmyslu, vědy a vývoje, rovněž bezpečnostních složek a agentur.

Na prezentaci 26. září předvedla firma Telink novou produkční řadu dronů DJI Matrice (200 a 210), příslušenství k nim a možnosti jejich využití. Jde o stroje označované jako průmyslové, výkony (a samozřejmě také ceny) tedy jsou někde úplně jinde, než je obvyklé ve světě spotřebních dronů. O to komplexnější ale dávají pohled na současný stav těchto technologií.

Druhým dílem pokračuje vyprávění o tom, jak jsem se z hobby provozovatele dronů stal majitelem takových těch papírů, které z vás udělají profesionála. V minulém díle jste si mohli přečíst důvody, které mě k tomu vedly, a proč jsem si vybral nabídku firmy Telink mi s tím pomoci. Teď přijdou na řadu první konkrétní kroky.

S drony se většinou létá na volných plochách, někdy ale je potřeba poslat létající kameru i do lesa, do interiérů nebo jiných prostor plných překážek. Od toho jsou chrániče vrtulí, vyzkoušeli jsme proto výrobek označovaný jako Ochranný rám vrtule (set) pro DJI Mavic Pro.

O tom, jak od Úřadu civilního letectví získat licenci k provozování dronu, se mezi majiteli těchto strojů na internetu vyprávějí někdy až neuvěřitelné věci. Opsat do DroneWebu některý z oficiálních návodů, jak na to, by bylo snadné - ale to by uměl každý. Rozhodl jsem se to tedy raději vyzkoušet na vlastní kůži.

Komerční drony obvykle používají jako zobrazovací zařízení smartphone nebo tablet, lepší stroje mají displej jako součást ovladače. Někdy však je potřeba mnohem větší obraz, ale externí monitory bývají drahé. Levnější náhražkou může být televizor Philips s nepříliš poetickým jménem 22PFS4232. Umožňuje totiž napájení 12 V a přitom je lehký a levný.

O cestování s drony do zahraničí se toho napsalo už hodně, stejně jako o jejich přepravě leteckými společnostmi. Často si ale informace protiřečí, nebo pocházejí z pochybných zdrojů. Není proto nad osobní zkušenost; tady je vyprávění o mých zážitcích z putování s kvadrokoptérou Mavic Pro na řeckou Kefalonii. A taky o cestě zpátky, protože ne každému se podaří na dovolené o dron přijít.