Ze semináře o bezpečnosti a obraně proti dronům

 Z úvodního příspěvku ŘLP bylo jasné, že usiluje především o preventivní ochranu (v angličtině vystihuje pojem Safety) určenou amatérským pilotům dronů. Problém totiž je, že dosud není nijak zaručeno poučení zákazníka, který si dnes dron může zakoupit už i třeba na vietnamské tržnici. Zatímco profesionál (podnikatel, právnická osoba) musí složit zkoušky a registrovat stroj u Úřadu pro civilní letectví, po soukromých osobách legislativa nic takového nežádá. Stává se pak, že drony létají v místech s vysokým rizikem zranění osob a poškození majetku. Například v bezletové zóně Pražského hradu jde o desítky případů měsíčně.

Strach z teroristů

ŘLP proto analyzuje dostupné aplikace, které pilota upozorní na omezení v místě plánovaného letu, možnou přítomnost dalších dronů, případně informaci odesílají rovnou i správci nejbližšího letiště. Takto funguje například americká AIRMAP (ale pozor, v ČR by vás pustila i tam, kam nemá). U nás je asi rok k dispozici MAIA od firmy Upvision. Přehledně pak všechny evropské legislativy (a ve všech jazycích) představuje portál Dronerules.eu.

Pro ŘLP by bylo zajímavé u nějaké aplikace (případně vytvoří vlastní) využívat modul pro správce a ohlášené lety integrovat do svého systému, včetně možnosti spojit se s pilotem. Slibuje si od toho mimo jiné i zvýšení schopnosti odlišit v senzitivních oblastech amatérské bezpilotní prostředky a ty nepřátelské (rozumějte v rukou teroristů). A právě v tomto bodě, tedy na samém počátku, se seminář překlopil do poměrně živé diskuse o protidronové obraně (v angličtině Security).

Na stranu přiklánějící se k dobrovolné prevenci patří přirozeně amatérští i malí profesionální provozovatelé, potažmo výrobci, dovozci a prodejci, a také Úřad pro civilní letectví, jehož zástupce se vyjádřil, že není cílem omezovat třeba povinností použití aplikace rekreační létání (ostatně jde i o modeláře, kteří mají v ČR silnou tradici a lobby, přičemž starší generace by mohla mít s aplikací podobný problém jako s EET, např. nemá smartphone).

Na druhou stranu ÚCL přiznává, že když byl ze strany ICAO (International Civil Aviation Organization) požádán o nahlášení počtů bezpilotních leteckých prostředků v ČR, nemohl by tomu vyhovět, neboť registruje jen profesionály, jichž je zlomek.

Proti tomu se ohradil poslanec Bohuslav Chalupa Bohuslav Chalupa.

Poslanec požaduje "zbrojní průkaz" na dron.

Bohuslav Chalupa (člen hnutí ANO, bývalý důstojník chemického vojska, místopředseda poslaneckého Výboru pro obranu a člen Výboru pro bezpečnost) se proti spokojení se s dobrovolnou aplikací důrazně vymezil. Podle něj by měly mít drony registrační čísla, jejich kupující se prokázat občanským průkazem, být vedeni ve speciálním registru a mít přidělen nějaký průkaz dokládající jejich elementární znalosti legislativy (jde o Doplněk X, Letecké předpisy L2).

Lze namítnout, že drony by si - stejně jako zbraně - opatřili teroristé na černém trhu a s registrací by se neobtěžovali, ovšem snížilo by se tak riziko, že nějaký amatérský dron spadne někomu na hlavu.

Drony by Chalupa dělil nikoli podle hmotnosti, nýbrž nosnosti, kvůli schopnosti nést výbušninu. Vychází ze skutečnosti, že komerční drony se v poslední době výrazně zmenšily (což ovšem neznamená, že mají stejnou nosnost jako ty velké)

V neposlední řadě by poslanec rád obnovil Ministerstvo informatiky, byť třeba v podobě nějaké vládní agentury, a zřídil u nás "centre of excellence" pro robotiku sloužící celému NATO, podobně jako je tomu v případě chemické obrany. Protidronová obrana by pak logicky spadala sem.

Drony jako smetí ve vzduchu?

Na semináři následoval příspěvek ředitele Vojenského technického ústavu, který by se rád ujal role koordinátora ve výzkumu a vývoji protidronové obrany. Zajímavé projekty přitom realizuje hned několik českých firem (například v radarech stále patříme ke světové špičce).

Ani pohled ředitele VTÚ na amatérské drony není příliš smířlivý, doslova je nazval "smetí ve vzduchu". Z hlediska hrozeb zmínil jako příklad jednoduchého scénáře vysypání obyčejného kypřícího prášku na fotbalové tribuny během mírného deště: "Prášek začne pěnit a vypukne panika." Podle jeho představ ke zraněním nebo úmrtím stačí vyvolání paniky, aniž by si terorista musel složitě pořizovat skutečnou bojovou chemickou látku.

Dále popsal stávající možnosti detekce, lokalizace, identifikace a eliminace dronu, v čemž údajně nabízí nejlepší řešení jistá konkrétní společnost. I nadále však zůstává finální fáze problematická. Při tzv. soft kill se obvykle hovoří o zarušení signálu, kvůli němuž dron zůstane levitovat ve vzduchu (ale nejméně 10 % spadne), u hard kill je dron zlikvidován natvrdo, což nad hlavami lidí není přípustné (jediná bezpečná možnost je odvléci jej jiným dronem v síti).

VTÚ sice testuje sestřelení dronů pomocí broků či směrového elektromagnetického impulsu, ale to jsou postupy vhodné na bojiště, nikoli do města. Další potíž je, že nelze zarušit dron s inerciálním navigačním systémem (vystačí jen s gyroskopy).

Obtíže při detekci, natož eliminaci dronů, podtrhl dalším vystoupením ředitel Sekce strategie a správy bezpečnosti Letiště Praha. Problém není jen v odlišení dronů třeba od ptáků, ale výhledově také třeba dronů vlastních (monitorujících stav runwaye) a cizích. Každému pak je jasné, že na letišti nelze použít rušení, aniž by tím byla ohrožena bezpečnost veškerého provozu. Na druhou stranu tento "problém" poněkud postrádá logiku, protože jiné než vlastní drony nemají na letišti co dělat. Jinak řečeno: všechny bez povoleného vzletu jsou cizí.

Problém rušení

Právě kvůli rušení se pak rozjela diskuse u vystoupení Ochranné služby PČR. Ta už rok čerpá (resp. vybraná odborná firma) desítky miliónů korun na několikaletý program vývoje vlastního systému detekce a eliminace nebezpečných dronů. Je však třeba upozornit, že jde o výzkumný projekt, který může a nemusí vést ke kýženému systému protidronové obrany.

Policie uvedla, že nějaké rušičky (na bázi těch, které mají vojáci na vozidlech proti IED) již používá, což vedlo zástupce ÚCL k logickému dotazu, jak chce legálně rušit prostory, v nichž se smí legálně létat. Představa, že aplikace pro piloty dronů typu MAIA zahrnuje i přehled pozic policejních rušiček, vyvolává přinejmenším rozpaky.

ÚCL vydává měsíčně desítky individuálních povolení na provedení leteckých prací i v místech, kde to bez udělení výjimky nelze (ostatně to potvrdil třeba zástupce ČEZ z hlediska jaderných elektráren), přičemž například na Praze 1 valná část těchto letů nakonec není realizována právě kvůli rušení (ne nutně policejnímu, stačí příliš mnoho wi-fi). Stejně tak ŘLP uvedlo, že je na rušení velice háklivé. V neposlední řadě ÚCL upozornil, že za dron má zodpovědnost vždy ten, kdo jej řídí, tj. ten, kdo jej případně hackne a směřuje jinam.   

Nakonec se diskuse stočila ještě k pochybnostem bezpečnostních sborů, zda jim samotným se vyplatí používat drony, protože při zásazích si těžko budou žádat právě o výjimky na ÚCL. Přitom tento problém byl de facto vyřešen podepsáním dohod mezi ministerstvy dopravy a vnitra a pomyslný míč je právě na druhé straně.

Volání po národním koordinátorovi

Na jedné straně je skvělé, že se do problematiky aktivně vložilo Řízení letového provozu a uspořádalo seminář, kterého se zúčastnili zástupci všech možných zainteresovaných skupin (nejen zmiňovaní výše). Na druhou stranu se tak obnažila situace, kdy jeden neví, co dělá druhý, zdaleka ne všichni mají aktuální a odborný vhled, natož přehled o související legislativě (což zdaleka není jen Doplněk X - v potaz je třeba také brát desítky zákonů a vyhlášek silových resortů, dopravy, radiokomunikací atd.).  

Že přetrvává tato situace je alarmující už proto, že se právě před rokem uskutečnila již zmíněná rozsáhlá konference pořádaná Ředitelstvím speciálních sil. Tatáž témata se objevila i na Konferenci Aliance pro bezpilotní letecký průmysl. Poslanec Chalupa současně sdělil, že na půdě sněmovny k tématu pořádal kulatý stůl.

Přesto se zdá, že zástupci zejména státních složek, kteří tato setkání navštěvují, s poznatky nijak zvlášť dál nepracují, a především nemají potřebu informovat se navzájem. Zcela jednoznačně zde chybí nějaký národní koordinátor. A jak apeloval Bohuslav Chalupa, právě v době, kdy se chystá společná evropská legislativa, je velice žádoucí, abychom se domluvili, co vlastně chceme a dokázali to náležitou vahou prezentovat.  

Miroslava Pašková

Robodrone