Komu slouží fobie z dronů

Nejběžnější obecná představa o útoku dronem je, že stroj naložený výbušninami nenápadně přiletí někam, kde je hodně lidí a tam exploduje. Laik sledující úžasné kousky kvadrokoptér na YouTube si ale neuvědomuje, že malé, obratné a tiché drony, které je předvádějí, mají nosnost v řádu dekagramů a dolet sotva stovky metrů. Naproti tomu multikoptéry schopné unést profesionální kameru (a tedy okolo kilogramu výbušniny) stojí statisíce až miliony korun, jsou hlučné, velké asi jako pračka - a ve vzduchu přibližně stejně nenápadné. Neumí je postavit každý, takže pachatelé by zanechali mnohem víc stop než organizátoři sebevražedných atentátů. Existují desítky nesrovnatelně levnějších a efektivnějších způsobů jak zabít co nejvíc lidí.

Stejné je to s hrozbou útoku na letadla. Stroj letící ve výšce 10 kilometrů rychlostí 900 km/h je pro jakýkoliv dron poháněný vrtulemi nedostupný. Ale i v okolí letiště by se operátor dronu musel strefit do ústí motoru nebo jiné zranitelné části. Vzhledem k vzájemné rychlosti obou strojů je to s běžně dostupnými multikoptérami zcela nemožné.

Zbývá jen možnost kombinace lidské hlouposti a nešťastné náhody, kdy nezodpovědný majitel hračky bude létat poblíž letiště - ale to je samozřejmě přísně zakázané. Pro ostrahu letišť by představoval přibližně stejný problém, jako maniaci, kteří se snažili oslňovat piloty laserovými ukazovátky.

Rozšířená je také představa, že drony budou lidi špehovat. S jejich pomocí opravdu jde vyfotografovat sousedku u bazénu - ale to je také asi tak všechno. Limity jsou stejné jako u dopravy výbušnin: buď je stroj malý a nenápadný, ale ve vzduchu dlouho nevydrží (případný mikrofon navíc ohlušuje těsné sousedství motorů), nebo je tak velký a drahý, že se dá snadno nahradit mnohem efektivnějšími sledovacími prostředky.

 Zdálo by se tedy, že strach z dronů (a vůbec snadné šíření fobií všeho druhu v dnešní společnosti) by mohl zajímat nanejvýš psychology a sociology - jenže má i další efekty. Podobně jako třeba v případě geopatogenních zón podnikavci nabízejí zaručené metody jak drony "sundat z oblohy" (včetně tak absurdních, jako nasazení dravců, nebo velkých dronů se sítěmi) a atmosféra strachu jim otevírá dveře i účty. Úředníkům a politikům zase umožňuje vytvářet další místa a další fondy - a bez odporu vydávat předpisy, které rozvoj slibného oboru dusí. Například v ČR i pouhý zájemce pro použití multikoptéry pro vlastní potřebu zaplatí úřadům jen za správní poplatky 14 400 Kč (a to je jen část z řady dalších povinných plateb za certifikaci stroje, za povinné pojištění atd.). V neposlední řadě to také umožňuje zavedeným subjektům provozujícím drony stěžovat nové konkurenci vstup do svého revíru.