Právní aspekty provozu dronů II

Druhým dílem navazujeme na díl první. 

3. Ochrana osobních údajů

S tématem ochrany soukromí člověka bezprostředně souvisí ochrana jeho osobních údajů. Základní právo na ochranu osobních údajů je ve vztahu k právu na ochranu soukromí právem speciálním a má své zakotvení v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (obdobně též v čl. 8 Listiny základních práv EU). Dává právo každému člověku před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Hranice oprávněnosti zpracovávání osobních údajů je vymezena zákonem č. 101/2000 Sb., blíží se však okamžik nabytí účinnosti všeobecného unijního nařízení Evr. parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679, bezprostředně závazného pro každého, o ochraně osobních údajů, a to dne 25. května 2018.

Osobním údajem je jakákoli informace o člověku, která je s to člověka identifikovat a popř. mu přidělit nějaké atributy. Takto široké pojetí toho, co je osobní údaj, zahrnuje pod osobní údaj veškeré informace, a to nejen slovního nebo numerického charakteru, nýbrž zejména také obrazový záznam, na němž je rozpoznatelný určitý člověk. Rovněž zpracovávání osobního údaje zahrnuje prakticky všechny myslitelné operace s ním, tedy zejména jeho pořízení, uchovávání, manipulaci s ním, zpřístupnění, zveřejnění, vymazání. Tím pádem se do režimu regulace zpracování osobních údajů dostávají potenciálně i drony, které jsou schopny detekovat fyzické osoby, ukládat informace o nich, fotografovat je, natáčet na kameru se záznamem obrazu, popř. i zvuku. 

Právo na ochranu osobních údajů, jako právo speciální vedle obecného práva na ochranu soukromí, musí přijít do úvahy vždy tehdy, jestliže se jedná o systematické nebo relativně systematické, nikoli ojedinělé, systémově nepředpokládané či nahodilé zpracování osobních údajů. Generální výjimku z působnosti zákona a nařízení o ochraně osobních údajů představuje zpracovávání osobních údajů čistě pro osobní či domácí činnosti, tedy činnosti soukromého, neprofesionálního charakteru, avšak jejichž charakter a případná soustavnost nepřesáhne jisté meze systematičnosti, jež by se blížila profesionální činnosti.  

Jako relevantní z hlediska ochrany osobních údajů je tak nutno považovat provozování dronů za současného pořizování audiovizuálního záznamu či fotografií z nich, a to nehledě na povahu takové činnosti, zda se jedná o činnost komerční, profesionální, činnost orgánu veřejné moci nebo bezpečnostního sboru na ochranu veřejného zájmu nebo činnost pouze amatérskou. Rovněž amatérské provozování dronu za současného systematického pořizování audiovizuálního záznamu nebo fotografií z veřejných prostor, jestliže se nejedná o pořízení takového záznamu mimořádně či nahodile (např. při monitorování života zvířat nebo fotografování krajiny), spadá do režimu ochrany osobních údajů se všemi důsledky pro provozovatele v podobě závazků vůči subjektům údajů a případných sankcí. K této problematice odkazujeme čtenáře na stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2013 – Zpracování osobních údajů ze záznamu z kamer, kterými jsou vybavena bezpilotní letadla a analogicky též č. 1/2015 – Provozování kamery v motorovém vozidle se záběrem mimo toto vozidlo. Zatímco u automobilové kamery je její provoz podle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů dostatečně ospravedlněn zájmem provozovatele vozidla na uchování záznamu o mimořádné události v silničním provozu, u systematického zaznamenávání veřejného (natož pak soukromého) prostoru dronem se hledá oprávněný důvod z pohledu soukromníka a jeho osobních účelů mnohem složitěji. V zásadě je takové počínání v přiměřeném rozsahu přípustné pro účely ochrany vlastního majetku, a to i když jde o veřejně přístupný prostor (např. pole či veřejně přístupná budova); provozovatel dronu však musí podrobit zpracování takto pořízených osobních údajů značně restriktivnímu přístupu a v duchu zásad zejména minimalizace a přiměřenosti stanovit zejména jen nezbytně nutný akční rádius dronů a zorné pole jejich záznamového zařízení a dále uchovávání záznamu jen po nezbytně nutnou dobu (zpravidla den či jen několik dnů, což ale neplatí pro předání záznamu policii v případě incidentu), dále přiměřené informování lidí pohybujících se v monitorovaném prostoru nápisy o vhodném obsahu, je-li to technicky možné, dále zákaz zveřejnění záznamů na internetu pro zaměstnance, kteří se záznamy manipulují, atd.

Je jasné, že systematické a ničím, ani racionálním účelem, neohraničené "šmírování" veřejných natož soukromých prostor dronem, ať už soukromníkem pro zábavu nebo podnikatelem pro rozvoj byznysu není možné. Naráží to na osobnostní práva sledovaných podle občanského zákoníku a může to být posouzeno i jako neoprávněné zpracování osobních údajů s důsledky v podobě pokut od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Pokud jde o přímé snímání bez uchovávání záznamu (bez možnosti statický nebo pohyblivý obraz jakkoli technicky uchovat), konflikt s právem na ochranu osobních údajů zde principiálně nenastane, ledaže by se jednalo zejména o monitorování soukromých nebo polosoukromých prostor, v nichž se subjekty údajů věnují ryze soukromým nebo dokonce diskrétním činnostem.

4. Zahraniční obchod s vojenským a obecné nakládání s bezpečnostním materiálem

Dron je považován za vojenský materiál ve smyslu zákona č. 38/1994 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 210/2012 Sb., jen pokud je (jako typ) speciálně určen nebo od základu zkonstruován pro vojenské použití nebo hromadně jako vojenský materiál používán armádou nebo bezpečnostními sbory. Ostatní drony za vojenský materiál považovány nejsou. Nejsou považovány ani za bezpečnostní materiál ve smyslu zákona č. 229/2013 Sb. v návaznosti na prováděcí vyhlášku č. 295/2014 Sb. (definice Skupiny 6). 

5. Národní parky

Ještě o jednom právním aspektu provozu dronů je záhodno na závěr se zmínit. Je jím létání bezpilotních letadel včetně modelů v národních parcích mimo zastavěná území obcí. To je totiž kategoricky zakázáno v § 16 odst. 2 písm. s) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 

6. Závěrem

Tento článek berte jako poznámky o obecných právních problémech létání dronů v ČR, pojaté tak trochu esejisticky. Nebral jsem si pro začátek za cíl projít veškerý náš právní řád do A do Z, abych vypsal veškeré možné a myslitelné, třeba i odvozené dopady právních regulací na drony. Nezabýval jsem se problematikou schvalování, technických norem, cly, ochranou ovzduší či nakládáním s odpady ani krizovým řízením či ochranou zvířat. Pokusil jsem se načrtnout jen základní a bezprostřední právní problémy létání s drony, o nichž jsem usoudil, že dopadají na provoz dronů bezprostředně. Hlavní poselství tohoto článku směřuje k orgánům veřejné moci, které jsou nadány legislativní pravomocí, a zákonodárci, aby vzali v úvahu proměňující se význam dronů v lidských činnostech a dali civilním dronům jasnější, aktualizovaný a hodnotově pokud možno vyvážený právní základ. Totéž platí pro evropského zákonodárce (EU).

Konec dílu č. 2.