Podvodní dron PowerRay: 03. Konečně ve vodě

PRVNÍ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU

Když už máme ovládací aplikaci na smartphonu nebo tabletu nahranou, stačí kliknout na její ikonku a otevře se před vámi cesta k použití stroje. Na můj vkus je ovšem její začátek poněkud překombinovaný - a nejhorší je, že napoprvé vyvolá paniku, že ještě není všem problémům konec. Nejdřív se totiž objeví obrázek dalších produktů tohoto výrobce, který nepříjemně dlouhou chvíli nic nedělá. Pak přijde obrázek jejich létajícího vejce PowerEgg s tlačítkem pro spuštění aplikace, takže se zase leknete, že jste si stáhli jinou apku, než jste chtěli. Pak se ale obrázky rozjedou, objeví se úhledný rejnok PowerRay, přebublá přes něj něco, co znázorňuje hladinu - a jste u cíle.

Ufff...

obr: Ovládací rozhraní

Ovládací rozhraní

No, vlastně tak úplně u cíle ještě nejste. Musíte připevnit smartphon k držáku (pokud máte velký tablet, tak z držáku ještě odmontovat jakousi přepážku), držák připevnit k ovladači a bezdrátově propojit základnovou stanici se smartphonem. Základnová stanice vytvoří bezdrátovou síť, která se vám na mobilu objeví v seznamu WiFi sítí a chce heslo. To je jednoduché: 1234567890.

A ještě něco byste měli udělat: ovládání je od výrobce z ne zcela pochopitelného důvodu nastavené na Mod 4 (otáčení podle svislé osy na pravém joysticku ovladače), přestože majitelé létajících dronů jsou zvyklí na Mod 2 (otáčení podle svislé osy na levém joysticku). Pokud jste někdy s dronem létali, létáte, nebo létat chcete, změňte nastavení na Mod 2, protože zbavit se špatného zvyku je nejen obtížné, ale záměna snadno vede k havárii.

Teď se tedy před námi konečně objevilo ovládací rozhraní aplikace. Je v principu stejné jako u většiny létajících dronů. Lze tu například vyvolat virtuální joysticky, jimiž můžete stroj ovládat bez ovladače (s ním je to ovšem mnohem pohodlnější). Hlavně ale po stranách obrazu z palubní kamery vidíte údaje o nastavení a stavu baterií, navigační údaje, tlačítka vedoucí k možnostem změn nastavení a ovládání kamery. Tedy klasika.

Zajímavé odlišnosti jsou hlavně na dolní liště s navigačními údaji. Tady jde přepínat režimy plavby ("stable image mode", tedy poloha pro snímání a "depth fixed mode" stabilizující hloubku) a vybrat si mezi rychlou a pomalejší plavbou. Důležitý je tu údaj o hloubce, v níž se stroj momentálně nachází. Na dolní straně displeje jsou také obrázky prozrazující podélný a příčný náklon ponorky.

Tím ale také navigační informace bohužel končí, přestože by se moc hodil přinejmenším kompas ukazující orientaci stroje. Jistě by ve spojení s plavboměrem šlo zařídit i zobrazování tvaru dráhy, kterou stroj pod vodou urazil.

obr: Spouštění na vodu

Ve vodě

Tak jsme PowerRay zapnuli, propojili základnovou stanici s ovladačem a dali na vodu, zatímco na displeji smartphonu máme obraz z palubní kamery. Ještě je třeba odblokovat motory pomocí dvojhmatu na ovladači (popsáno v návodu), někdy se ale poté nic nestane. V takovém případě je nejlepší všechno vypnout a zase pozapínat. PowerRay pak konečně vyrazí - a to tak, že velmi svižně. Když mu přikážete, aby se ponořil, vypustí z hřbetu vodotrysk jak velryba a zmizí pod hladinou.

V tu chvíli už víte, že kabelu se nemusíte bát: stroj má silné motory, pro které nepředstavuje zátěž, hlavně ale se ve vodě vznáší, takže ať je ho odvinuto jakékoliv množství na plavbu to nemá vliv. Samozřejmě, pokud se někde nezachytí - ale to už je na umění pilota.

S kabelem je ale spojený jiný problém. Pokud ho jen tak hodíte do vody, můžete si být skoro jistí, že se brzy zamotá. K PowerRay je sice možné přikoupit jakýsi naviják (ne právě levně, ale obchod, kde jsem stroj koupil, ho nabízí zdarma jako "dárek"), který ale je prakticky k ničemu. Sice pěkně padne do transportního kufru, ovšem pro 50 metrů kabelu je moc malý. Tedy já to vlastně nevím určitě, protože pokus navinout na něj kabel co nejpřesněji, aby se vešel, jsem vzdal už v polovině. Z jednoduchého důvodu: tenhle nemá žádnou osu, uchycení, stojan, nic. Manipulace s ním není o nic jednodušší než manipulace se samotným kabelem.

Na YouTube jsem našel elegantní řešení problému v podobě bubnu, který se prodává na prodlužovací kabely. Má stojan, v němž se volně otáčí, takže dron si při plavbě snadno vytáhne, kolik kabelu potřebuje (musíte tedy vybrat takový, který se na ose volně otáčí). Základnová stanice se připevní na bok bubnu tak, aby se mohla otáčet spolu s ním. Celý buben pak na břehu k něčemu přiděláme nebo zatížíme tak, aby nám ho PowerRay nestáhl do vody.

Na rozdíl od létajících dronů se vám PoweRay rychle ztratí z očí, takže jej v podstatě můžete řídit jen podle údaje o hloubce, ale hlavně podle obrazu palubní kamery. O té si proto podrobněji popovídáme příště.

obr: Vlevo kabel navinutý na bubnu pro elektrickou prodlužovačku, v kufru vidímě původní buben, který je v podstatě k ničemu

PRVNÍ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU

Jan A. Novák