Podvodní dron PowerRay: 2. Stahování aplikace jako křížová cesta

PRVNÍ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU

U létajícího dronu před startem nabíjíme akumulátor pro vlastní stroj, akumulátor v ovladači a obvykle také v zobrazovacím zařízení (pokud není integrované v ovladači), kterým je smartphone nebo tablet. Systém PowerRay ale má ještě jeden prvek: základnovou stanici PRABS10 (domnívám se, že termín "základní stanice" v českém návodu je nešťastný překlad výrazu "base station"). Leč zanechme lingvistiky a pojďme se podívat, k čemu slouží.

Do PRABS10 se připojuje druhý konec kabelu od ponorky a je to vlastně vysílač a přijímač WiFi signálu, který bezdrátově propojí ovladač s dronem. Má to tu výhodu, že základnovou stanici někde upevníte, tak aby ji kabel nemohl stáhnout do vody (je za tím účelem vybavená gumovým páskem a stativovými závity) a sami se můžete do určité míry volně pohybovat. Dosah takto vytvořené WiFi sítě výrobce udává 10 metrů.

Bezesporu je to pohodlnější a jaksi estetičtější, než za sebou při řízení stroje tahat kabel vedoucí do vody - ale tím také výhody končí. WiFi systém dálkově ovládanou ponorku komplikuje, prodražuje, dělá větším, těžším a vnáší do něj další prvek nespolehlivosti. Čtyři starty, které jsem zatím s PowerRay podnikl, jistě nejsou reprezentativní vzorek, nicméně to, že při jednom z nich bylo spojení mezi ovladačem a dronem částečně nefunkční (přenášel se obraz, ale ne ovládací povely) moje nadšení pro využití bezdrátové sítě u podvodních dronů dost zchladilo.

Nabíjení

V balení je naštěstí nabíječka, která má příslušné konektory, takže zvládne obsloužit všechny tři komponenty systému najednou. Malým překvapením je, že zástrčka její siťové šňůry v Megapixelem prodávaném balení patří do nějakých hodně exotických zásuvek. Prodejce dronu sice nabízí i kabel s tuzemskou koncovkou – ale  k dokoupení zvlášť za neuvěřitelných 290 Kč. Dá se samozřejmě sehnat mnohem laciněji v každém Elektru, ostatně nějaký nejspíš už máte doma z jiného zařízení.

 Při připojení ponorka zahraje krátkou melodii a modře se jí rozsvítí hřbetní ploutev. Během nabíjení modré světlo pomalu bliká, po dokončení svítí trvale. U ovladače během nabíjení svítí indikační LED červeně, pak se barva změní na zelenou. Zelená kontrolka také signalizuje dokončení nabíjecího procesu u základnové stanice.

Trochu předběhnu: barvy LED zhruba indikují stav akumulátoru i při provozu ovladače a základnové stanice. Přesný údaj v procentech se ale dozvíme až z displeje zobrazovacího zařízení po zprovoznění celého systému - a to se ukázalo jako martyrium, jehož úspěšné dokončení by si zasloužilo alespoň bobříka trpělivosti a sebeovládání (když už ne přímo svatořečení). A jaksi mimochodem mě stálo pěkných pár tisíc korun k ceně dronu navrch - ale nepředbíhejme.

"Požadovaná adresa neexistuje"

PowerRay se ovládá prostřednictvím aplikace Vision+ stažené z webu výrobce na mobil nebo tablet - jak na zařízení z Androidem, tak s iOS. Tedy teoreticky, protože praxe se ukázala být hodně odlišná.

Postup je obvyklý: v návodu najdete stránku s třemi obrázky QR kódů a do mobilního zařízení vyfotíte ten, který je určený pro Evropu (jsou tam ještě obrazce pro Asii a pro Severní Ameriku). Otevře se před vámi web výrobce a tam si zvolíte, jestli chcete stáhnout ovládací aplikaci Vision+ pro Android nebo pro iOS. Zvolil jsem tedy Android - a hra začala: odpovědí bylo, že hledaná URL adresa neexistuje. Všechny pokusy se přes tuhle překážku dostat končily ve slepé uličce.

Zkusil jsem tedy stáhnout Vision+ pro Severní Ameriku, což se sice povedlo, ale nešlo ji otevřít. Asii jsem raději ani nezkoušel, ale ověřil jsem si, že web pro Evropu, na němž je verze určená iPhonům, v pohodě funguje. Napsal jsem (anglicky) na zákaznickou podporu PowerVision, ale odpověď nepřišla.

Následoval tedy telefon prodejci, kde mě sice přijali vlídně, nicméně neuvěřili, že se mi stažení nepovedlo dřív, než sami došli ke stejným výsledkům. A pak mi sdělili, že zavolají na podporu výrobce - ale až příští týden, protože se právě schylovalo k víkendu.

Na podporu jsem ovšem mohl zavolat i já, protože web PowerVision obsahuje také telefonní číslo podpory pro Českou republiky, včetně barevně vyvedené státní vlajky. Když volání zvedli, dozvěděl jsem se, že bylo přesměrováno kamsi do Finska a budeme komunikovat anglicky, což mi naštěstí nedělalo potíže. Pán na druhém konci linky našel moje sdělení z minulého týdne, omluvil se, že s aplikací pro Android mají jakési blíže nespecifikované potíže a sdělil, že mi pošle adresu na službu DropBox, z níž si Vison+ v pohodě stáhnu.

Moc jsem poděkoval - ale happyend to nebyl: na DropBoxu se Vision+ pro Android vůbec nenachází. A podruhé už mi vlídný Fin telefon nezvedl, takže to vypadalo, že se mě jen elegantně zbavil. Napsal jsem mu tedy aspoň zprávu a volal českému prodejci. Tam už nebyli tak příjemní jako předešlý týden a poněkud nevrle sdělili, že udělají, co je v jejich silách a během jednoho nebo dvou týdnů se mi snad ozvou.

Měl jsem tedy drahou hračku, o níž nebylo jisté, jestli vůbec půjde zprovoznit - takže dilema: vrátit, nebo koupit iPhone? Zvědavost zvítězila, navíc můj starý Samsung měl prasklé sklo, vyznačoval se nevypočitatelnou zlomyslností a posmrtný život v silikonovém pekle měl ode mne slíbený už dlouho. Ještě týž den jsem z úhledné krabičky vyjímal mobil pyšnící se logem nakousnutého jablka - a ještě téže noci mi z Finska přišla adresa, z níž jsem bez problémů stáhl Vision+ pro Android.

To nevymyslíš.

Prozradím, že tímhle jsme si odbyli největší problémy, další díly už budou radostnější. Příště si povíme o ovládací aplikaci Vision+ a dron zprovozníme.

Jan A. Novák

PRVNÍ DÍL SERIÁLU

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU