FAA vydala doporučení pro předpisy týkající se dronů

Doporučení jsou určena pro komisi Micro UAS ARC (Micro Unmanned Aircraft Systems Aviation Rulemaking Commitee), což je orgán skládající se ze zástupců 26 významných subjektů působících v odvětví dronů. Je mezi nimi například DJI, GoPro, 3D Robotics, Academy of Model Aeronautics, Association for Unmanned Vehicle Systems International a X, což je bývalá Google X.

FAA dospěl k názoru, že největší rizika vyplývající z provozu dronů se týkají lidí na zemi, rozdělil je proto podle hmotnosti do 4 kategorií (drony - ne lidi). Každá z nich se vyznačuje jinou mírou rizika zranění pro osoby pod nimi, a proto vyžaduje odlišný přístup. Základem byla stupnice závažnosti poranění (Abbreviated Injury Scale, AIS) od 1 do 6, přičemž 1 je poranění malé, počínaje stupněm 3 jsou poranění vážná, stupeň 6 je nejhorší.

Cílem je nejen doporučení pro tvorbu zákonů a předpisů, ale také pro výrobce a provozovatele. Přinejmenším touto cestou se tedy tato doporučení dříve nebo později mohou dotknout i uživatelů v dovozních zemích, přičemž nelze vyloučit, že se leckde stanou také podmínkou legálního dovozu.

Pro drony, jichž se doporučení týkají, používá FAA termín "small unmannes", tedy malé bezpilotní stroje, což je patrně má odlišit od velkých bezpilotních prostředků používaných především armádou nebo institucemi typu NASA (Global Hawk, X-45 atd.)

Kategorie 1

Kategorie nejmenších strojů, která proto vyžaduje nejméně omezení. Vyznačují se hmotností menší než 250 gramů včetně nákladu (kamery atd.). Nad lidmi mohou létat neomezeně při dodržení běžných zásad bezpečnosti.

Kategorie 2

Hmotnost od 250 gramů do 5 liber (2,27 kg) - což je většina dronů, které se vyskytují na běžném trhu. Minimální výška letu nad lidmi je 20 stop (přibližně 7 metrů) a boční vzdálenost 10 stop (3,5 m). Kromě toho musí mít operátor na zřeteli i další rizika vyplývající z konkrétních podmínek a řídit stroj v souladu s uživatelskou příručkou a dalšími pokyny výrobce. Kromě toho by měly tyto drony pro létání nad lidmi absolvovat testy, které by prokázaly, že při srážce s člověkem je méně než jednoprocentní pravděpodobnost vážného zranění (tj. 3 a výše podle stupnice AIS).

Kategorie 3 a 4

U obou těchto kategorií se riziko vážného zranění při střetu s člověkem (stupeň AIS 3 a více) pohybuje mezi 1 až 30 procent - a testy musí potvrdit, že není vyšší. Nesmí létat nad lidmi s výjimkou operátora a účastníků akce, které se jejich operace týká. U kategorie 4 navíc FAA doporučuje požadovat po operátorovi zvláštní školení a licenci k provozu.

Komentář

Nepodařilo se mi zatím zjistit hmotnostní hranici mezi kategoriemi 3 a 4, ale myslím, že tříkilový dron tu stejně hned tak někdo nemá.

První reakce členů Micro UAS ARC nejsou právě nadšené - poukazují především na náročnost požadovaných testů a tvrdí, že je to pro ně omezující. Nicméně ve srovnání s pravidly v ČR (například žádné létání nad lidmi, složité a drahé povolování i k užívání jen pro vlastní potřebu, o podnikání ani nemluvě) jde o požadavky velmi mírné. Sympatické je, že americké letecké orgány se - na rozdíl od zdejších - nesnaží házet pod nohy klacky těm, kdo chtějí drony používat i k něčemu užitečnému. A proti testování provozní bezpečnosti asi nebude mít námitky nikdo, kdo se s rotujícími vrtulemi svého dronu seznámil trochu důvěrněji.

Dá se předpokládat, že pokud tato pravidla vstoupí v platnost, podpoří trend k miniaturizaci, který je patrný už nyní. Přitom se nijak nedotknou komunity DIY (Do It Yourself), protože její příslušníci nemají potřebu své stroje testovat nad lidmi (aspoň pokud jsou normální). Opět odlišné od zdejších předpisů, kde majitel stroje nad kilogram hmotnosti (přesněji nad 91 deka - viz zde) už je málem jednou nohou v kriminále.

Takže nezbývá než doufat, že "tahle móda jednou dorazí i k nám" - tj. že stejně rozumně se k legislativě týkající se dronů postaví české orgány.