Náš web se dlouhodobě zajímá o legislativu související s provozem dronů v ČR a proto jsme rádi přivítali článek od advokáta Pavla Grošpice, který celé toto téma shrnuje v dvoudílném seriálu. Zde je první díl.

V minulém díle seriálu o cestě k licenci pilota bezpilotních prostředků jsme se dostali k okamžiku odeslání všech potřebných formulářů Úřadu pro civilní letectví (ÚCL). Doba čekání na odpověď sice je dlouhá - ale ve skutečnosti ne zas tak moc, protože do zkoušek je třeba se naučit spoustu věcí.

V Plzeňském centru DRONET (areál DEPO 2015) se již 19. října uskuteční otevřená výroční konference Aliance pro bezpilotní letecký průmysl – UAVA. Jako každý rok poskytne přehled legislativních novinek, trendů ve vývoji dronů a aplikací, ale také blok věnovaný specifickém tématu. A tím je letos protidronová obrana. Na své si tak přijdou jak provozovatelé dronů obecně tak zástupci průmyslu, vědy a vývoje, rovněž bezpečnostních složek a agentur.

Druhým dílem pokračuje vyprávění o tom, jak jsem se z hobby provozovatele dronů stal majitelem takových těch papírů, které z vás udělají profesionála. V minulém díle jste si mohli přečíst důvody, které mě k tomu vedly, a proč jsem si vybral nabídku firmy Telink mi s tím pomoci. Teď přijdou na řadu první konkrétní kroky.

O tom, jak od Úřadu civilního letectví získat licenci k provozování dronu, se mezi majiteli těchto strojů na internetu vyprávějí někdy až neuvěřitelné věci. Opsat do DroneWebu některý z oficiálních návodů, jak na to, by bylo snadné - ale to by uměl každý. Rozhodl jsem se to tedy raději vyzkoušet na vlastní kůži.

O cestování s drony do zahraničí se toho napsalo už hodně, stejně jako o jejich přepravě leteckými společnostmi. Často si ale informace protiřečí, nebo pocházejí z pochybných zdrojů. Není proto nad osobní zkušenost; tady je vyprávění o mých zážitcích z putování s kvadrokoptérou Mavic Pro na řeckou Kefalonii. A taky o cestě zpátky, protože ne každému se podaří na dovolené o dron přijít.

Vláda Velké Británie zveřejnila záměr zavést povinnou registraci dronů. Součástí opatření, která jsou označována jako příspěvek k bezpečnosti veřejného prostoru, budou také povinné kursy bezpečného létání zakončené testy pro majitele malých bezpilotních prostředků. Bude se to týkat všech dronů se vzletovou hmotností přesahující 250 gramů.

Rok po dvoudenní Konferenci Speciálních sil "Využití UAS a obrana proti nim" se nyní na prakticky stejné téma za účasti státních složek i výrobců konal seminář pořádaný Řízením letového provozu. Pojďme si tedy přiblížit, o čem se diskutovalo a jak.

Prakticky jediným komplexním předpisem o používání bezpilotních prostředků u nás je Doplněk X. Má jen několik málo stránek, přesto o něm mezi amatérskými majiteli dronů panují mýty a legendy, jako by šlo o tajnou knihu nějakého konspirativního řádu. Jednou z těchto pověr je přesvědčení, že pokud mám hodně malý a lehký dron, nemusím se o předpisy vůbec starat.

Tatíček Masaryk sice prý řekl že vzduch je naše moře, ovšem přivlastňovací zájmeno "naše" bychom neměli brát moc doslova - rozhodně neznamená, že si nahoře může každý dělat co chce. Navíc je tohle moře rozdělené na různé části a v každé se smí nebo nesmí něco jiného. Samozřejmě se to týká i provozování dronů. Jenže oficiální dokumenty o tom mluví řečí odborných termínů a zkratek, proto jsme se je tu pokusili převyprávět do lidské řeči.