SJRC F11 a Z5: Nejlevnější skládací drony s kamerou

Drony od DJI jsou sice jedničkou na trhu, ale vysoké ceny a podivný zvyk jejich výrobce mluvit majiteli do toho, kde a kdy smí odstartovat, dává šanci i konkurenčním firmám, z nichž některé (například Autel) už přišly se zajímavými stroji. Snaží se toho využít i společnost SJRC, která přitom není tak úplný nováček; už před bezmála třemi lety jsme tu recenzovali její zdařilý model S70W podobný DJI Phantom.

Firma pak šla s dobou a vyvinula malé skládací drony Z5 a F11, které jsme teď díky jejich prodejci RCobchod mohli vyzkoušet. Ve skutečnosti má každý z nich ještě několik variant: F11 se nabízí s kamerou disponující rozlišením 4K (v Česku se neprodává), 2,7K (cena 8990 Kč) nebo s kamerou Full HD (7990 Kč), zatímco varianty Z5 mají oba kameru Full HD, ale liší se dosahem přenosu videa a dalšími drobnostmi (cena 5990 Kč a 4990 Kč).

obr.: Balení SJRC Z5 a SJRC F11

Zajímavější je samozřejmě verze F11 slibující skvělý poměr cena/výkon - ale tu nejpokročilejší s označením F11 4K PRO (cena na zahraničních e-shopech 129 až 199 USD), jsem k dispozici neměl. Seznámíme se tedy především s verzí F11 2,7 K, ale ani ty levnější tak úplně nevynecháme.

obr.: Pohled do krabice s dronem SJRC F11

Ve složeném stavu vypadá SJRC F11 tak trochu jako briketa; černý hranol, který uměleckého designéra nikdy neviděl. Ale v praxi se rychle ukáže, že je to vlastně přednost, protože díky jednoduchému tvaru ho strčíte do jakéhokoliv zavazadla a snadno se přepravuje. Ještě ke všemu je složený dlouhý jen 175 milimetrů, maximální šířka dosahuje 105 milimetrů, výška 80 mm a váží okolo půl kila - prostě ideální stroj na cesty.

obr.: Ovladač

Podobně skladný je i ovladač, který kromě obvyklých antén a držáku na mobil má ještě výklopné nástavce umožňující pohodlnější držení. Rozmístění ovládacích prvků je podobné jako u jiných dronů, trochu nezvyklé je jen opačné umístění spouště a kamery na čelní stěně ovladače (foťák vlevo, kamera vpravo).

To je jen maličkost, ale větší problém představuje umístění antén a držáku mobilu, které si ve vyklopeném stavu navzájem překážejí. A pokud budete mít při létání v držáku mobil (jako že nejspíš budete), tak jsou možnosti směrování antén dost omezené.

obr.: Akumulátor

V balení pak už je jen návod (kterému by větší upovídanost vůbec neuškodila), sada náhradních vrtulí a nabíjecí kablík s příslušnými konektory. Předpokládá se tedy, že USB nabíječku máte. Akumulátor dronu (kapacita 2500 mAh) i ovladače sice signalizují stav nabití, není ale jisté, jestli nabíjení také samy ukončí, takže je lepší to v zájmu životnosti baterií ohlídat. Nabíjení trvá docela dlouho - tak dlouho, že jsem přestal měřit čas pro jiné povinnosti, ale i firemní materiály uvádějí 300 minut, tedy 5 hodin.

obr.: Úvodní obrazovka ovládací aplikace. V okénku vlevo je třeba vybrat typ dronu, se kterým se chystáte vzlétnout

Ovládací aplikace se bez problému stáhne do mobilu hned po načtení QR kódu z návodu. Na její titulní straně musíte nejdřív navolit, který ze čtyř typů zmíněných v úvodu článku máte, dál pak vede několik cest. Nejvíc svádí šipka vpravo, ale ta místo otevření ovládacího panelu, spustí jen jakési promo. Asiatka, která v něm dron předvádí, je sice velmi hezká, ale jinak je video celkem k ničemu.

Důležitá je proto spodní lišta, jejíž popisy jsou ale poněkud matoucí. Například symbol tlačítka s nápisem QUICK START úplně vpravo nepošle dron do vzduchu, ale otevře jen popis přípravy ke startu. Skutečná cesta k ovládání dronu vede od tlačítka CONTROLS pravo od předešlého - tomu se ale budeme věnovat později.

Za pozornost stojí ikona LEARN TO FLY, která otevře skutečný návod v podobě celkem dostačujícího instruktážního videa v angličtině. Z této lišty je také možné tlačítkem PHOTOS/VIDEOS přehrávat snímky a záběry pořízené dronem.

obr.: Obrazovka s ovládacími panely a obrazem z kamery dronu

Už jsem zmínil ikonu CONTROLS, která otevře ovládací panel. Pokud máte zapnutý dron i ovladač, vytvoří se síť wifi a na displeji vidíte obraz z palubní kamery lemovaný ikonami pro ovládání dronu. Je tu prakticky všechno, co nabízejí ovládací aplikace mnohem dražších dronů - mapa, stav signálu GPS, možnost volby několika automatických režimů, výška a vzdálenost stroje atd.

Nechybí ani symbol ozubeného kolečka, které (jak zkušenější uživatelé dronů vědí) vede k dalším nastavením. Tady se ale ukáže, že možnosti jsou dost kromné. Můžete si navolit začátečnický režim, maximální výšku (120 m), vzdálenost (600 m) a výšku automatického návratu.

F11 i Z5 jde ovládat také pomocí gest.

obr.: Startujeme...

První let s dronem SJRC F11 jsem podnikl za skoro ideálních podmínek: slunečno, jen slabý vítr, chráněný dvůr venkovského statku... Propojení s ovladačem a mobilem proběhlo jak na drátkách a stroj se předváděl v nejlepším světle; ukázal se být rychlý, silný a velmi poslušný. Nedá se sice říct, že by bez povelů operátora držel na jednom místě jak přibitý (jako to umí drahé drony), ale drift byl v přijatelných mezích - a odpovídající ceně.

obr.: ...a letíme

K dalším letům jsem se přemístil do oblasti, kde drony od DJI neodstartovaly, pokud jste v Číně nějakého mandarina nepoprosili esemeskou o laskavé svolení k letu. Naštěstí do SJRC tahle neblahá móda ještě nedorazila a start i tady proběhl k naprosté spokojenosti.

Mezitím se ale zkazilo počasí a do otevřeného terénu pronikaly nepříjemné poryvy větru. Silné motory si s nimi sice hravě poradily, totéž se ale nedalo říct o řídící jednotce dronu, takže při řízení bylo nutné mít neustále prsty na ovládacích páčkách - a oči na stopkách. Stačila malá nepozornost (třeba při pořizování snímku) a dron byl najednou někde jinde. Nešlo jen o horizontální drift; i změny výšky byly až v řádu metrů.

I to byl jeden z důvodů, proč jsem dolet a automatické režimy raději nezkoušel. Nedělal bych to ale asi ani za ideálních podmínek, protože dron nemá protikolizní systém.

obr.: Ukázka fotografie z kamery dronu pořízené při ne moc dobrém počasí

V kategorii "dron s kamerou" je kamera samozřejmě středem zájmu každého potenciálního kupce - a v tomto případě nezbývá než diplomaticky konstatovat, že naprosto odpovídá ceně stroje. Statické fotografie (katalogy udávají udávané rozlišení 1920x1918P) sice nejde moc zvětšit, ale a pro domácí použití nebo uplatnění na sociálních sítích celkem vyhovují. Ohledně videa je to ale trochu složitější.

obr.: Kamera je sice částečně otočná, ale nemá skutečný gimbal ani odpružení

Soudě podle katalogů má verze SJRC F11 4K PRO kameru na skutečném gimbalu, ale pro "mojí" F11 2,7K to neplatí. Tady sice kameru jde ovladačem natáčet podle horizontální osy z polohy "přímo hleď" až do polohy kolmo dolů, ale není tu ani gimbal, ani odpružení. Přesto se u videa neprojevuje jelly efekt (rozvlnění obrazu způsobené chvěním kamery), takže předpokládám softwarové řešení. To ovšem kvalitě videa nepřidá - a absence stabilizovaného gimbalu plus poryvy větru dělají záběry hodně roztřesené. Poněkud neobvyklá je i snímková frekvence 20 fps. Ukázku videa najdete zde.

Snímky i videa se nahrávají na kartu ve slotu dronu (karta není součástí balení) i do paměti telefonu a s jejich stažením nejsou problémy.

ZÁVĚR

Při hodnocení dronů SJRC musíme mít pořád na paměti jejich bezkonkurenčně nízkou cenu, za níž majitel získá silný a spolehlivý stroj, jehož řízení v dobrých podmínkách je požitkem. S fotografiemi z F11 2,7K sice World Press Photo nejspíš nevyhrajete, ale v kruhu přátel si je jistě užijete. Přínos videa je spíš v on-lině pohledu na svět z perspektivy dronu, ale když zvládnete jeho neposednost, můžete získat i celkem použitelné záběry.

obr.: Menší a levnější typ SJRC Z5

Velkým kladem je kompaktnost, skladnost a absence "bezletových zón" kde neodstartujete, takže jde o rekreační stroj vhodný i na cesty. A pokud v létání s ním najdete zalíbení, může být i relativně levnou vstupenkou do létání s pokročilejšími drony.

Totéž se dá říct i o obou verzích SJRC Z5 - samozřejmě s přihlédnutím k ještě nižší ceně. Tyto drony jsou výrazně menší než F11 (hmotnost 277 g), mají shodně řešenou konstrukci (včetně zavěšení kamery) a kratší výdrž ve vzduchu. Při létání byl Z5 i v ideálních podmínkách méně stabilní než F11 a jeho řízení vyžadovalo neustálou pozornost.

Jan A. Novák