Syma X57: dron místo míče

Na první pohled Syma X57 jako dron skoro ani nevypadá: černý zamřížovaný čtverec se stranami dlouhými jen 9 centimetrů. Dron v něm odhalí až druhý pohled díky čtyřem zeleným vrtulím schovaným uvnitř mříže. Je  tedy předem jasné, že tenhle strojek se nemusí bát žádných překážek - o možnosti někoho zranit ani nemluvě. A cena 1699 Kč taky nevypadá špatně.

obr.: Syma X57 - balení

Ale to ještě není všechno. Při podrobnějším prozkoumání najdeme na každé straně čtverce a pak i nahoře a dole skleněná očka, která kupodivu nejsou blikající LED snažící se z dronu dělat invazní loď z Aldebaranu (jak bývá zvykem u laciných produktů). Jde o skutečné protikolizní senzory. Takže další plus. Ještě uvidíme, že nejde jen o to nenarážet do překážek - ale nepředbíhejme.

V krabici s X57, který jsme dostali k otestování od firmy RCobchod, (kromě dronů prodává i další radiem řízené hračky), pak už je jen stejně miniaturní ovladač a igelitový sáček s několika drobnostmi: USB nabíječkou, náhradními vrtulkami a malým šroubovákem). Takže už zbývá jen to všechno vybalit, osadit ovladač bateriemi (ty nejsou součástí balení), přečíst si návod, nabít akumulátor dronu a létat.

obr.: Dron a jeho ovladač

Ještě předtím je ale dobré se u a nabíjení a návodu na chvilku zastavit. USB nabíječka je - tak jako u většiny levných dronů, jen konektor s LED signalizující plné nabití. Nabíjení ale nezastaví a přebíjení lithiové články rychle a spolehlivě zničí. Je tedy potřeba rozsvícení LED opravdu pohlídat.

Návod je dost stručný, ale postačující - až na to, že ho doplňují informační kresby na krabici balení, kde je například ovladač popsán důkladněji než v příbalovém letáku. Takže doporučuji studovat i krabici.

obr.: Detailní pohled na ovladač

Důvod je ten, že navzdory svým doslova kapesním rozměrům má ovladač docela hodně ovládácích prvků. Kromě obvyklých joysticků řízení tu jsou trimovací tlačítka (umožňují vyrovnat případný drift dronu do stran), tlačítko rychlého startu a přerušení letu v případě nějakých problémů, knoflík po jehož stisku dron udělá kotrmelec, volba mezi rychlým a pomalejším létáním a dokonce i možnost stroji nařídit návrat na místo startu. To ovšem berte s rezervou, protože X57 nemá GPS a funguje to jen za určitých podmínek popsaných v návodu.

obr.: Před prvním startem

Takže jsme se s dronem seznámili teoreticky a nastal čas vyzkoušet ho v praxi. Jenže shánějte baterky do ovladače, když na všech obchodech visí cedule "Z důvodů nařízení vlády zavřeno". Vydloubal jsem tedy doma náplň několika televizních ovladačů, zapnul dron i jeho vysílačku...

- a pak už jsem jen uhýbal, protože pokojem kličkoval šílený sršeň, který za občasných přemetů prováděl úklid lehčích předmětů po svém. Takže poučení číslo jedna: baterie v ovladači musí být čerstvé. Starší nestačí, přestože vysílačka jejich nedostatečné nabití nesignalizuje (i když návod tvrdí opak).

obr.: ...a pak už jsem jen uhýbal...

Prozkoumal jsem tedy několik prodejen s potravinami, až jsem konečně našel jednu, která za ně vydávala i baterie velikosti AAA a vrátil se k dronu. Poučen z prvního startu jsem nejdříve uklidil lehké věci a na ovladači dronu nastavil režim pomalého létání.

Následoval úkon, který návod označuje jako kalibraci, není tam ale uvedeno, co jsem zjistil empiricky: někdy je nutné nejdřív zapínat ovladač, pak teprve dron, jindy to zase udělat naopak, protože někdy ke spojení dojde při prvním postupu, jindy při druhém. Vlastní start proběhne tak, že po prvním přidání "plynu" (levý joystick vpřed) se roztočí vrtule, ale na další pokyny stroj nereaguje. Musíte joystick vrátit do nulové polohy a pak znovu přidat plyn. Teprve teď se X57 vznese - a to tak, že velmi rychle.

obr.: První lety je lepší provádět v uzavřeném prostoru

Na povely ovladače Syma X57 reaguje velmi citlivě a dokáže být zatraceně rychlá. Protože dosah vysílačky asi nebude moc velký, doporučoval bych první pokusy dělat v uzavřeném prostoru, než stroj dostanete do ruky. V interiérech se současně uplatní i skvěle navržená ochranná klec a senzory: stroj je ve vzduchu jako doma a z překážek si nic nedělá. Kdyby byl trochu silnější a nesl kameru, byl by z něj skvělý průzkumník opuštěných objektů nebo podzemí...

Při řízení je nejdřív trochu nezvyklé, že dron má všechny strany stejné, takže nepoznáte, kam zrovna míří. Na ovladači je ale možné nastavit režim "Headless", při kterém stroj neposlouchá podle své orientace, ale podle orientace ovladače, což řízení velmi usnadní.

obr.: V interiérech se skvěle uplatní ochranná klec vrtulí

Tu největší vychytávku jsem si nechal nakonec: senzory po obvodu ochranné klece. Ty totiž neslouží jen pro detekci překážek, ale dělají z dronu něco jako elektrický míč. Pomocí gest rukou jej totiž lze ve vzduchu usměrňovat, přimět ho, aby udělal přemet a podobně. Chce to ale trochu zkoušení a cviku.

Pokud je vás víc, můžete si s ním "pinkat" jako se to dělá s nafukovacím míčem, nebo vymyslet jiné hry. Podobný "pinkací" dron už jsme sice na Dronewebu testovali (viz zde), ale Syma X57 je v mnoha ohledech vyšší level.

obr.: Senzory po obvodu ochranné klece z dronu dělají zajímavou hračku

Dojmy? Přiznám se, že moje první lety se Syma X57 byly trochu fiasko, protože citlivost na povely ovladače společně s velkou rychlostí, reakcemi senzorů na překážky v malé členité místnosti (a možná i silné zarušení testovacího prostoru WiFi sítěmi) dělalo dojem, že dron je skoro neovladatelný. Brzy se ale ukázalo, že to je jen věc trpělivosti a zvyku: už třetí let probíhal k plné spokojenosti. Nakonec jsem dospěl až k určité závislosti, když jsem ten malý černý čtvereček proháněl bytem, přestože bych měl dělat úplně jiné věci.

Sečteno a podtrženo: Syma X57 je především zábavná hračka, ale líbí se mi i řešení klece, které ji dělá nárazuvzdornou a do značné míry také "blbuvzdornou". Jaksi mimochodem je tenhle kapesní strojek i důkazem, že společnost Syma léta zapouzdřená v poněkud konzervativním pojetí dronů začíná poslední dobou sympaticky experimentovat.

Jan A. Novák