Zkoušeli jsme DJI Spark: 1. Smůla hned na začátku

Dron velikosti bezmála kapesní má celou řadu výhod: snadno se přepravuje, nebudí pozornost, nevztahují se na něj některá omezení (která nejspíš budou čím dál přísnější). Miniaturních kvadrokopter se proto poslední dobou objevilo hodně, obvykle jde o tzv. selfie drony s doletem v řádu desítek metrů a kamerou postačující na fotografie pro sociální sítě. Takže skoro k ničemu.

Od DJI, která je právem považována za jedničku na trhu komerčních dronů, se ovšem čeká víc: především sofistikovaný software, slušný dosah a kvalitní kamera. Marketingová kampaň, která uvedení Sparku na trh předcházela, naznačovala, že právě takový výrobek nyní přichází.

Jaká je skutečnost?

Otazníky budí především kamera, která je sice na gimbalu a dobře odpružená, ale má rozlišení jen FullHD. Rozpaky budí i cena, která v základní verzi je okolo 16 tisíc korun a stroj z tohoto balení jde ovládat jen smartphonem nebo tabletem - dosah tedy nebude velký. Balení Combo s vysílačkou (ovladačem), a tedy nejspíš i větším dosahem, má stát přibližně 21,5 tisíc korun. Nabízí se proto otázka, jestli si raději nenašetřit na Mavic, který sice stojí o 10 tisíc víc, ale má kameru 4K, dolet několik kilometrů a ve složeném stavu není zas tak o moc větší.

Ve chvíli, kdy píši tento článek, ale Spark Combo ještě není na trhu, takže skutečný dosah jeho vysílačky je neznámý. Základní balení obsahuje i návod pro balení Combo a tam se uvádí 500 metrů.

Díky firmě RC Profi jsme jeden exemplář základního balení dostali k otestování - a tady jsou první dojmy.

Dobře ukryté heslo

Spark - na rozdíl od Mavic - nemá sklopná ramena, ale jen skládací vrtule. Uvnitř papírové krabice ho najdete v úhledném polystyrenovém pouzdře o rozměrech 197 x 197 mm, takže vzít ho sebou kamkoliv opravdu není žádný problém. Baterie tu je jen jedna (v modelu), v tomto levnějším balení je jedna náhradní vrtule, nabíječka, propojovací kablík USB a návody. Paměťová karta chybí.

Malinký úhledný stroj spočívá v černém polystyrenovém pouzdře skoro jako nějaký šperk na sametové podložce, takže v téhle chvíli se do té věci nejspíš zamilujete - ovšem pozor, láska na první pohled může být zrádná. Proto se nejspíš zatím přece jen nějak přemůžete, i když je vám jasné, že jestli to bude alespoň trochu slušně fotografovat a létat, překousnete i poněkud nehoráznou cenu.

A tak sáhnete po návodu.

Machři sice návody nečtou, my ale zbytečně machrovat nebudeme a pustíme se do jeho luštění. Není to snadné, protože je stejně chaotický a kryptický, jako u ostatních produktů DJI. I u Sparku si musíme hodně domýšlet, improvizovat a hlavně hledat informace na videích z YouTube.

Pak se pustíme do zprovozňování dronu - jenže brzy se nám zastesklo po jednoduchých levných strojích, které stačí zapnout a hned letí. V případě Sparku to totiž tak jednoduché zdaleka nebude.

Podle návodu máte dvě možnosti. První spočívá v načtení QR kódu na balení nebo v bateriovém prostoru dronu - jenže u všech mi smartphone hlásil chybu. Druhá možnost spočívá v připojení rovnou přes WiFi, kterou dron po spuštění aktivuje. Ale ta chce heslo, o němž v návodu není ani zmínka. Ušetřím vám dlouhé hledání: je také v bateriovém prostoru. Což je poněkud nečekané, protože heslo potřebujete až po zapnutí dronu, kdy už musí být baterie na svém místě - je tedy dobré si ho předem opsat.

Příliš mnoho dotazů

Smartphone (v mém případě tablet) je tedy připojen, zdaleka ovšem nemáme vyhráno. Především musí další procedura probíhat v dosahu bezdrátové sítě, takže jestli jste si Spark na první let vzali někam mimo civilizaci, nebo nedisponujete bezdrátovým datovým tarifem, máte smůlu.

Pokud připojeni jste, musíte si nejdřív stáhnout ovládací aplikaci DJI GO4. To nemusí být jednoduché (jak jsem už dřív popsal tady), já už ji ale v tabletu měl, takže se zdálo, že za chvilku poletím. Byl to ale hodně předčasný optimismus.

V dalších krocích musíte nastavit mód ovládání, jednotky, které bude systém používat (metrické nebo anglosaské), jestli souhlasíte se omezeními začátečnického režimu a podobně. S tím nejsou potíže; ostatně ty hodnoty, které si nejspíš vyberete, jsou přednastavené, takže stačí je odsouhlasit.

Problémy mohou přijít při posledním kroku, kdy následuje něco jako kádrový dotazník; DJI sice zatím nezajímá, jestli maminka měla dělnický původ a dědeček nebyl v Hitlerjugend, zato mailové adresy, telefonní čísla a hesla ano.

Potíž je v tom, že program nespecifikuje, jaké heslo chce. Je tu sice odkaz, který nabízí pomoc, pokud jste heslo zapomněli, jenže mě nefungoval. Vyzkoušel jsem všechno možné a nakonec si vzpomněl na heslo, kterým jsem se kdysi zaregistroval na jakousi službu DJI. Zabralo to.

Teprve dodatečně jsem si (kvůli psaní tohohle článku) dohledal o jakou službu vlastně šlo: ke zprovoznění Sparku nejspíš musíte být zaregistrovaní v DJI Assistant. Alespoň v mém případě to tak fungovalo - po zadaní hesla z DJI Assistent se konečně se zdálo, že stroj je připraven k letu. Jenže mezitím se setmělo, přestože jsem balení Sparku začal otevírat v brzkém odpoledni. Tak jsem létání odložil na druhý den, což zřejmě byla chyba.

Ztracená síť

Je ráno, slunce svítí, Spark se na mě směje rozsvícenými světly - ale tím idyla plná očekávání také skončila: tam, kde se na tabletu v seznamu nalezených WiFi ještě včera skvělo "spark4760ab" dneska bylo jen prázdné místo. Ve snaze to napravit jsem strávil několik dalších hodin, ale všechno marné. Půjčený exemplář byl zřejmě vadný. Trochu podezřelé také je, že při celém tom martýriu s hesly předešlého dne klesla energie v akumulátoru na polovinu, přestože vrtule ani nedostaly příležitost se roztočit.

Zdálo se, že mám ještě jednu naději: ovládání Sparku gesty - ale i to se ukázalo být jako liché. Reklamní videa i propagační materiály sice sugerují představu, že k tomu smartphone nebo tablet nepotřebujete, ale to je omyl: až v návodu najdete skromnou poznámku naznačující, že bez WiFi před Sparkem sice můžete mávat rukama jak větrný mlýn, ale dron vás bude okázale ignorovat.

Dělat dalekosáhlé závěry z jednoho vadného exempláře pochopitelně nejde; musíme ho vrátit a pokusíme se získat jiný k letovým testům, o čemž bude další díl článku. Přesto z téhle zkušenosti pár poučení vyplývá.

Především se potvrzuje stará pravda, že kupovat hned v první vlně nové revoluční výrobky nemusí vždycky být moudré. Obvykle u nich ještě nejsou vychytané všechny mouchy, procento vadných kusů bývá v prvních sériích vyšší než později, někdy se dokonce může ukázat, že koncepce příliš předběhla svou dobu. Kdo nějaký čas počká, obvykle netratí.

Poněkud znepokojující také je, že DJI se zřejmě snaží ubírat cestou, kterou jí už dřív vyšlapal Microsoft: prostřednictvím povinných registrací si vládu nad svým produktem zajišťuje navždy i po prodeji. Lidově řečeno, snaží se mít majitele svých dronů on-line na háku. Ovládací aplikace DJI GO4 tedy nejspíš bude vlastníkům Sparku připravovat stejná překvapení, jako už předtím majitelům Phantomů a Maviců.

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU

Jan A. Novák