Test DJI Mavic Mini 2. Díl 2: První start

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU 

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU

S prvním Mavic Mini jsme létali (nebo se aspoň snažili vzlétnout) na několika místech: doma, na městské lokalitě s velkým množstvím sítí wifi, na volnějším prostranství, ale opět s mnoha wifi, ve vzdálenosti cca 2 km od letiště Kbely a dvakrát na venkově daleko od měst a rušení. Doma dron ukazoval naprosto nesmyslné údaje o výšce a zónách, mezi sítěmi wifi ztrácel jistotu po pár desítkách metrů, na volnějším prostranství sice lepší, ale ne o moc, na venkovských lokalitách uspokojivé (viz zde).

Jak si ve stejných prostředích poradí Mavic Mini 2 vybavený přenosovým systémem OcuSync2?

obr: Miniaturní dron je ideální pro létání v interiérech

V minulém dílu jsem tvrdil, že ovládací systém DJI Fly je pro Mavic Mini a Mavic Mini 2 stejný, takže jeho majitel může okamžitě vzlétnout, ale pravda je to jen částečně. Dvojka po mě při prvním startu chtěla jakési heslo, takže jsem musel zvolit Forgot Pasword. Navíc majiteli vnucuje DJI Care (což je v podstatě něco jako nadstandardní záruka) a další marketingové nesmysly, naštěstí vyhnout se tomu je možné klikáním na malinké křížky vlevo nahoře.

Pak se konečně objeví ovládací rozhraní. Oproti DJI GO4 pro drony vyšší kategorie je poněkud minimalistické, ale je tu všechno, co je k pohodovému létání třeba. Vlevo dole velmi užitečná mapa s trasou a polohou dronu, vlevo nahoře stavové údaje, vpravo nahoře informace o baterii a signálu. Tři tečky nejvíc vpravo odkazují na možnosti dalšího nastavení (o tom v dalším dílu testu)

obr: Ovládací rozhraní aplikace DJI Fly

Pokus vzlétnout doma bez signálu GPS nejdřív vypadal beznadějně, protože červený nápis na displeji to rezolutně odmítal. Ukázalo se ovšem, že stačí na ten nápis kliknout a objeví se následující obrazovka, kde lze toto omezení změnit. A nejen to: později před létáním venku si tam také nastavíte výšku letu při nouzovém návratu (RTH), maximální dolet (může být až "no limit") a maximální dostup dronu (až 500 m). Pro jistotu připomínám, že podle nových pravidel je legální dolet jen na vzdálenost optické viditelnosti (s šedým pididronem na šedé obloze a nějakou tou dioptrií byste i při hodu kamenem asi dosáhli větší dálky...) a dostup nanejvýš do 120 metrů.

obr: Nastavení doletu, výšky, RTH a dalších parametrů

A pak už mohl miniaturní dron poletovat po bytě - pro jistotu s ochrannými oblouky z předešlého modelu (které bylo nutné trochu upravit, jak popisuji v předešlém dílu recenze). Sice tak vznikl slušný nepořádek, ale zato už nebylo třeba utírat prach.

Následoval pokus o vypuštění před domem v prostředí mocně zarušeném sítěmi wifi. Stejně jako u Mavic Mini 1 se tam na displeji objevilo upozornění na blízkou "zónu" spočívající v čínské Areně Eden vzdálené 1,2 kilometru.

Nicméně dron dobře létal a - na rozdíl od Mavic Mini 1 - se rušení sítěmi wifi později téměř neprojevilo ani na obou dalších městských lokalitách.

obr: Mavic Mini 2 ve vzduchu

Naproti tomu na třetí lokalitě, v Kyjích vzdálených cca 2,5 km od letiště Kbely Mavic Mini nevzlétl, přestože stávající české předpisy to do omezené výšky dovolují. I tentokrát po mě dron chtěl, abych si vyžádal svolení Velkého Kormidelníka kdesi v Číně.

obr: Tady musíte mít svolení z Číny

Takže už zbývalo jen dron naložit do brašny, která je součástí balení combo a vyrazit někam dál. Při té příležitosti se potvrdilo, co jsem tušil už v předešlém díle: brašna je dobrá na pěší výlet, kdy si ji hodíte přes rameno, ale v plně naloženém kufru auta stroj moc neochrání. Navíc její otevírání odporuje logice, takže ji při nejbližší příležitosti nejspíš nahradím něčím praktičtějším.

obr: Před startem   

Asi nepřekvapí, že ve venkovském prostředí Mavic Mini 2 létal bez problémů i na velmi slušnou vzdálenost. Nemínil jsem při tom porušovat předpisy (a i kdybych náhodou mínil, tak se s tím nebudu chlubit), takže stačí konstatování, že z tohoto hlediska představuje OcuSync 2 v dronu oproti předchozímu modelu velký pokrok. 

obr: Nad venkovskou krajinou   

Stejný nesmysl jako "rekordní" dálkové lety, je i "testování" jak dlouho dron vydrží ve vzduchu - a nejen proto, že jde o dobrý způsob, jak o stroj přijít. Na výdrž totiž má vliv tolik faktorů (styl létání, vítr, teplota...), že zjištěné "hodnoty" o ničem nevypovídají. Spokojil jsem se tedy se zjištěním, že po 15 minutách ve vzduchu za chladného a větrného počasí displej hlásil, že mi zbývá ještě 13 minut.

Příště se podíváme do hlubších vrstev ovládací aplikace, především se ale seznámíme s výkony kamery, kvůli které si konec konců většina z nás drony kupuje  

Jan A. Novák  

PŘEDEŠLÝ DÍL SERIÁLU  

NÁSLEDUJÍCÍ DÍL SERIÁLU