Wingsland S6: od nadějí ke zklamání

Pokusů vyrobit kapesní dron velikosti mobilu už bylo hodně, v drtivé většině ale jde o selfiedrony s nevalnou kamerou a stejnosměrnými motorky, takže nic moc. Asi nejdál pokročil Ryze Tello, který ale zmíněné nectnosti má také a navíc je řešený tak, že navzdory malým rozměrům ho do kapsy nestrčíte (ramena nejsou skládací). Když jsem tedy narazil na zprávy o dronu Wingsland S6, který má ve složeném stavu rozměry 143 x 80 x 33 mm (pro srovnání: můj iPhone má 150 x 75 x 7 mm a Tello 167 x 167 x 42 mm) a ještě k tomu kameru schopnou natáčet 4K video, bezkartáčové motory a satelitní navigaci, neodolal jsem a dron pro testování pořídil. I navzdory tomu, že nezávislé recenze a názory na diskusích ho moc příznivě nehodnotily.

obr: Wingsland S6 se vejde do dlaně i do kapsy

Společnost Wingsland Technologies vznikla v Shenzhenu (což je jakási čínská obdoba kalifornského Silicon Valley, kde kromě jiných technologických společností sídlí i DJI), ale od roku 2014 má pobočku v Kalifornii. U nás je sice prakticky neznámá, dnes už to ale není žádný začátečnický start-up žijící z nadějí, že se svým jediným revolučním produktem udělá díru do světa - má ve své nabídce několik typů dronů z nichž většina míří na náročnější uživatele.

Byla proto naděje, že Wingsland S6 nebude trpět začátečnickými chybami. Jenže ve snaze uvést na trh miniaturní selfie dron ztroskotaly nejen mnohé garážové firmičky - dokonce i Breeze od zkušené společnosti Yuneec se stal propadákem. Také osud S6 naznačuje, že vyvinout dobrý kapesní stroj není snadné: první série zjevně přišla na trh předčasně a trpěla takovými problémy, že ji výrobce označil za testovací beta verzi a nešťastným majitelům nabídl kompenzace.

obr: Rozložený Wingsland S6

Tím spíš by se ale dalo čekat, že vylepšený model bude bez závažných problémů. Ve skutečnosti ale je jeho prvním problémem už odlišení od nevydařeného staršího bratra. Někdy bývá nová verze označovaná jako V2, jindy jako Advanced, ale nejčastěji nijak. Od předchůdce ji bezpečně poznáte hlavně podle černého krytu akumulátoru (první verze tu měla dva trojúhelníky vyplněné oranžovými tečkami) a jiného hesla pro připojení k wifi (viz dál).

Že něco není v pořádku, naznačoval i dramatický pád ceny. Zatímco ještě nedávno kupující za S6 dali více než 10 tisíc Kč (a v nabídce některých e-shopů tahle cena pořád straší), dnes je to méně než tři tisícikoruny. Právě to ale nakonec rozhodlo: ze zvědavosti jak v realitě dopadl výrazný inovátorský počin jsem byl ochotný tuhle sumu riskovat.

obr: Už je doma

První otevření krabice ukázalo, že alespoň v něčem reklama nelhala: design je nejen pěkný (stroj za něj dokonce obdržel jakousi cenu), ale i velmi šikovný. Když se sklopí ramena s motory, je velmi kompaktní a při troše opatrnosti na vrtule ho opravdu můžete dát do kapsy. Navíc k němu má být pouzdro, které umožní umístění do kapsy velmi pohodlně a bezpečně - jenže v mém balení (koupeném u CZC) není, přestože ho návod zmiňuje. Není ostatně jasné, jak by se do krabičky vešlo, protože i samotný dron v ní byl velmi natěsno.

obr: Pohled do otevřené krabice

Kromě toho už je v balení jen nabíječka, USB kablík, sada náhradních vrtulí a železná tyčka návodem vydávaná za šroubovák, i když co a jak se s ní šroubuje jsem zatím nepochopil. V balení není paměťová karta, takže si ji musíte dokoupit.

Vrtule jsou nejen skládací, ale i ze stejného pružného a průsvitného materiálu jako u dronu Anafi, takže velmi odolné a tiché.

Zbývalo už jen nahrát do mobilu ovládací aplikaci, nabít akumulátor a letět.

obr: Nabíjíme akumulátor

Nahrávání ovládací aplikace do telefonu (v mém případě do iPhone) bylo rychlé a naprosto bezproblémové, což po zkušenostech s produkty DJI představovalo velmi příjemné překvapení.

Samotná aplikace se nijak zvlášť neliší od ovládacího rozhraní jiných dronů: dva virtuální joysticky v obrazovém poli kamery, na dolní straně obrazu údaje o výšce, vzdálenosti, rychlosti, nahoře stav akumulátoru, po stranách ovládání kamery, vstup do dalšího nastavení a do galerie pořízených snímků.

Poněkud nezvyklé je, že ovládání kamery (tj. přepínání mezi kamerou a fotoaparátem a spoušť) je vlevo.

Na horní straně obrazového pole je také vstup do volby mezi letem s ochrannými oblouky a bez nich. Bohužel nejsou součástí balení (na rozdíl od Ryze Tello), přestože při létání v uzavřených prostorách jsou u tohoto typu nezbytné (viz dál).

obr: Ovládací rozhraní (momentálně nejsou vidět virtuální joysticky uprostřed obrazu)

Ze symbolu ozubeného kolečka na pravé straně obrazu vede odkaz k dalšímu nastavení. Je tu možné vybrat další mody - ale jen Course Lock a Home Lock. Na dron s GPS je to poněkud málo, ale zrovna tohle mi nevadí, protože automatickým režimům moc nedůvěřuji. Důležitější je tady výběr mezi začátečnickým a normálním modem.

Z této obrazovky je důležitý ještě odkaz s šipkou (Flight Control Setting), který vede k výběru mezi pomalým (L), středním (M) a rychlým létáním (H). Trochu předběhnu: vyberte rychlé. Dál je tu odkaz ke kalibrování kompasu navolení funkce joysticků (Mod 1 a Mod 2) a nastavení wifi.

obr: Nastavení rychlosti

Po zapnutí dron vytvoří vlastní wifi, která po vás bude chtít heslo. Najdete ho na štítku na pravém boku stroje. Pak už stačí jen na mobilu zapnout ovládací aplikaci, v úvodním obrázku kliknout na povel GO - a jste v ovládacím rozhraní s obrazem z kamery. Startuje se automaticky, pomocí povelu Take off. Aplikace si nějak není jistá, že to opravdu chcete, takže po vás bude chtít ještě jedno potvrzení.

obr: Poprvé do vzduchu

Až sem šlo všechno tak hladce, že by mohla závidět i většina dronů mnohem zvučnějších jmen, kde cesta od vybalení k prvnímu vzletu často připomíná bojovou hru vymyšlenou zlomyslným oddílovým vedoucím, který nenávidí děti (viz například zprovozňování DJI Spark). V tomto okamžiku ale bohužel také dobré zprávy končí.

Po startu Wingsland vyskočí do výšky, kde by měl čekat na další povely, místo toho ale neklidně poskakuje nebo driftuje v horizontálním i vertikálním směru - ještě víc než mnohé stroje, které si nehrají na to, že mají GPS. Na povely ovládací aplikace reaguje neochotně a až po "výchylkách" virtuálních joysticků úplně na doraz.

obr: Letíme. Ovládaní je nejisté a let neklidný

Okamžitě jsem proto zrušil začátečnický mód a citlivost řízení nastavil na maximum (viz výše). Trochu se to zlepšilo, ale do normálního stavu to pořád ještě mělo dost daleko. Stroj navíc trpí podivnými záškuby; připomíná to let neurotického ptáka, který ještě ke všemu dostal škytavku.

Řízení prostřednictvím smartphonu samo o sobě není nic moc, ale třeba u Tello to po troše cviku celkem jde - zatímco tady se při troše štěstí daří jen přibližně držet kurs.

Očekávat u kapesního dronu nějakou závratnou výdrž baterie samozřejmě nejde, ale Wingsland S6 překvapí i největšího pesimistu: přistání začne vyžadovat už po dvou nebo třech minutách. Dost záleží na větru, ale poněkud překvapivě zřejmě i na tom, jestli jste používali kameru, která jeho životní síly překvapivě užírá).

obr: Ukázka práce kamery

Pokusy létat s neklidným strojem bez ochranných oblouků doma jsem tedy rychle vzdal, ale i v prázdném parku mi to brzy přestalo připadat bezpečné. Nakonec jsem si vybral opuštěnou plochu žižkovského nákladového nádraží, kde měl Wingsland S6 ke svým škytavým exhibicím konečně dostatečný prostor.

V průběhu několika letů mi připadalo, že ovladatelnost a výdrž na jednom místě se postupně zlepšuje, takže ho nakonec šlo párkrát vyfotit v letu. Ne že by let byl přesný (ve srovnání s Tello to bylo i pak spíš zoufalé), ale už to aspoň létal aspoň přibližně tam, kam jsem chtěl. Docela živě reagoval při stoupání a klesání, ale při horizontálním letu zůstával pomalý a líný.

Výrobce uvádí dosah ovládání 100 metrů, nechal jsem tedy Wingsland stoupat dokud se ve 40 metrech nezačal ztrácet obrazový signál. Pak jsem ho nechal klesnout, udělal pár malých okruhů - a uviděl hlášku, že baterie je na dně.

obr: Let do 40 metrů

Vzhledem k neklidnému letu jsem ani nezkoušel natáčet video - většina recenzí ujišťuje, že je nepoužitelné, protože stabilizace záškuby dronu nestíhá a ještě snižuje kvalitu obrazu. Proto mě spíš zajímaly fotky. Ukázalo se, že za optimálních světelných podmínek ujdou - ale tak nanejvýš pro vystavení na Facebook. Už malé zvětšení totiž ukáže neostrost. Opět ve srovnání s Tello je kamera výrazně horší, přestože na papíře má podstatně větší obrazový čip.

obr: Nad nákladovým nádražím

Kdybych měl zkušenosti s Wingsland S6 nějak v krátkosti shrnout, tak bych asi řekl: promarněná šance. Design a prostorové uspořádání jsou naprosto skvělé a moc bych se nedivil, kdyby je další výrobci kapesních dronů kopírovali. Stejně tak miniaturní střídavé motorky se skládacími vrtulemi na sklopných konzolích. Při troše zlomyslnosti bych asi konstatoval, že pro kutily je S6 skvělý stroj: mít za tu cenu čtveřici setů malinkých střídavých motorků i s tím vším kolem je dobrý kauf. Ale na létání, natáčení a focení bych se Wingsland S6 asi nikomu s klidným svědomím doporučit neodvážil - ačkoliv Ryze Tello je "papírově" mnohem horší (viz tabulka pod článkem), ve skutečnosti na něj Wingsland nemá.

obr wingz10sm: Wingsland je pokus o krok správným směrem - ale bohužel nedokročený

Možná ale, že Wingsland S6 není tak úplně beznadějný případ, protože většina problémů zjevně spočívá v ovládacím softwaru. Je tu proto určitá šance, že výrobce přijde s upgrade. V současnosti je na jeho webu stránka S6 Downloads, kde se dá mimo jiné upgradovat kamera a stáhnout řídící firmware. Data vydání mají letopočet 2017, takže sotva půjde o změnu k lepšímu, divil bych se ale, kdyby výrobce svůj zajímavý - ale zjevně nedodělaný - stroj úplně opustil

Srovnání Wingsland S6 s Ryze Tello

obr: Ryze Tello a Wingsland S6 

parametr - Wingsland S6 - Ryze Tello

rozměry: 143 x 80 x 33 mm - 167 x 167 x 42 mm

motory: bezkartáčové - stejnosměrné

skutečná výdrž: cca 3 min - cca 10 min

max. dosažená výška skutečná: 40 m - 30 m

max uváděný dosah: 100 m - 100 m

rozlišení kamery: 12 Mpx - 5 MPx

současná cena: cca 3000 Kč - cca 3000 Kč

Jan A. Novák