Je zima; létat nebo nelétat?

V provozním manuálu multikoptéry od každého aspoň trochu seriózního výrobce najdete rozsah teplot, ve kterých by se měl provozovat - a málokdy tam uvidíte záporné hodnoty; nejčastěji tam uvidíte 0 - 40 stupňů Celsia. Má to svůj důvod: některé elektronické prvky (zejména polovodiče, odpory a především - jak ještě uvidíme - elektrické články) mění v chladu své vlastnosti, takže v extrémních teplotách se stroj může chovat nevyzpytatelně. Což je dobré vědět hlavně kvůli záručním podmínkám, a také kvůli větší opatrnosti při zimním létání. Nicméně v teplotách pod bodem mrazu se s kvalitně postaveným dronem létat dá, jen to chce dodržet určité zásady.

Akumulátory jsou nejslabším prvkem multikoptéry a - jak už jsme naznačili - ani tento svůj hendikep nezapomenou připomenout ani při nízkých teplotách. Kritická je zejména doba před startem (například cestou k místu, kde chceme létat), kdy by články neměly prochladnout. Při snížené teplotě se zpomalují všechny chemické reakce - a protože lithiový akumulátor je chemický zdroj, klesá tak jeho kapacita. V praxi to znamená, že by se výrazně zkrátila doba letu.

Prochladnutí se ovšem dá snadno zabránit. U malých akumulátorů tak, že si je jednoduše strčíme no nějaké vnitřní kapsy. Pro větší můžeme mít krabici z pěnového polystyrenu, do které můžeme dát i nějakou nádobu s teplou vodou (třeba láhev od coca-coly). V případě nouze stačí akumulátory zabalit do několika vrstev bublinkové fólie.

V každém případě je v zimě obzvlášť třeba dbát na to, aby byly články plně nabité těsně před letem - pokud je nabijeme o moc dřív, začne se uplatňovat samovybíjení.

V okamžiku, kdy se nám podaří odstartovat s neprochladlou baterií, máme vyhráno, protože při odběru se články díky chemickým reakcím uvnitř samy zahřívají. Tedy pokud není opravdu extrémní mráz, kdy si necháme na létání zajít chuť i z jiných důvodů (změna charakteristik elektronických prvků a obvodů atd.). Po letu akumulátory zase pokud možno dáme do tepla. Každopádně je lepší v zimě počítat s tím, že výdrž akumulátoru může být kratší a podle toho volit terén a trasu letu.

Dalším problémem zimy je námraza, zejména na vrtulích. Pokud se jejich povrch obalí třeba i tenkou vrstvou ledu, často prakticky neviditelnou, mění se jejich aerodynamické vlastnosti a nosná síla klesá. Dalším problémem je, že se tak mění i vyvážení vrtule, takže stroj začne vibrovat. Nejen že se stává těžko ovladatelný, ale může dojít i k poškození motoru a dalších prvků a nakonec ke zřícení.

Podmínky, kdy se může tvořit námraza, je těžké rozeznat, mimo jiné i proto, že jinak je na zemi, jinak je ve větších výškách. Jediné, co můžeme dělat, je, že let přerušíme při náznaku jakýchkoliv potíží nebo nestandardního chování stroje. To by ostatně mělo platit v kteroukoliv roční dobu.

Zima ale nemá jen nevýhody; například spadnout do vrstvy prašanu je podstatně bezpečnější než na jakýkoliv jiný povrch. Ze sněhu velký strach mít nemusíme, pokud jej okamžitě odstraníme, aby nedostal příležitost roztát. Vlhkost jako taková dobře navrženým a postaveným dronům škodí méně, než se většinou soudí, ostatně drony běžně létají u moře, kde je vysoká vzdušnost ještě ke všemu slaná - a to je pro elektroniku mnohem vražednější.

Jan A. Novák