Další novinka od DJI: na světě je Mavic Air 2

Stejně jako jeho předchůdce Mavic Air před dvěma lety, i jeho právě zrozená dvojka by se dala zařadit do kategorie "něco mezi": zatímco tehdy to bylo něco mezi Sparkem a Mavic Pro, tentokrát je to něco mezi Mavic Mini a Mavic 2. Zjevně tam někde se nacházejí i potenciální kupci - Mavic Air 2 míří na ty, pro které Mavic Mini umí málo a Mavic 2 Pro nebo Zoom je drahý.

Abychom byli konkrétní: v USA stojí novinka v základním balení 799 USD, v Česku Alza stroj nabízí za 23 990 Kč a ohlašuje začátek prodeje na počátek června. Kromě základního balení bude k dispozici i balení combo.

Něco mezi

To "něco mezi" skoro doslova potvrzuje i hmotnost 570 gramů; pro srovnání Mini má 250 gramů a Mavic 2 Pro i Zoom něco málo přes 900 gramů. Ovšem oproti svému staršímu bráchovi dvojka dost přibrala, protože ten měl jen 430 gramů. To se nemohlo neprojevit na rozměrech. Na rozdíl od Mavic Mini ho asi do kapsy hned tak nestrčíte, protože ve složeném stavu má 180 x 97 x 84 milimetrů, ale strkat dron do kapsy je stejně hloupost, takže to moc nevadí - důležité je, že pořad jde o skladný a snadno transportovatelný stroj. V rozloženém stavu má 183 x 253 x 77 milimetrů.

Zatím jsme neměli možnost se s novým dronem seznámit osobně, tak si pro začátek všimneme jen nejzajímavějších oficiálně uváděných parametrů. Těžiště inovací spočívá především v kapacitě baterie, lepším přenosovém systému a lépe vybavené kameře.

Takže po pořádku.

Víc síly a větší dosah

Oproti Mavic Air má Mavic Air 2 akumulátor s mnohem větší kapacitou, konkrétně 3500 mAh oproti 2375 mAh, tedy nárůst o třetinu (pro srovnání: Mavic Mini má 2400 mAh, zatímco Mavic 2 disponuje akumulátorem s kapacitou 3850 mAh).

Takový nárůst se nemohl neprojevit na letových výkonech. Například maximální výdrž ve vzduchu má podle výrobce být úctyhodných 34 minut, maximální rychlost v horizontálním letu při sportovním modu 19 m/s (68,4 km/h).

Asi nejpodstatnější změnou oproti původnímu Mavic Air i oproti malému Mavic Mini je nový přenosový systém. Zatímco oba jmenované modely měly s kvalitou a spolehlivostí přenosu často problémy, Mavic Air 2 dostal systém OcuSync 2.0, tedy stejný jako má v podstatě profesionální stroj Mavic 2. A ten vyniká naprostou spolehlivostí i překvapivou odolností vůči rušení, takže se dá předpokládat totéž u nového Mavic Air 2. Výrobce udává maximální dosah 10 kilometrů v americké normě FCC a 6 kilometrů v evropské CE. Maximální dolet výrobce udává neuvěřitelných 18 kilometrů.

Zajímavé je pojetí ovladače, který tentokrát nemá vnější antény. Na jejich místě jsou nyní úchyty pro smartphone, což dělá ovládání mnohem pohodlnější.

Předpisy a bezpečnost

Údajně má být Mavic Air 2 mimořádně tichý, což by se v podmínkách všeobecné nevraživosti vůči dronům docela hodilo. Což chtě nechtě připomene udavače, předimenzovaná předpisová omezení a další podobné bolesti současného létání.

Dá se předpokládat, že Mavic Air bude mít zabudovaná stejně obtížná omezení jako Mavic Mini (která popisujeme zde). Navíc nová legislativa skoro jistě povolí dolet pouze na optickou viditelnost (což je u malého stroje pár desítek metrů) a dostup na 120 metrů, takže výše uvedené výkony Mavic Air 2 legálně prakticky nepůjde využít. Jinými slovy: na létání podle nových předpisů je dron s výkony Mavic Air 2 asi stejně efektivní jako speciál Formule 1 pro dojíždění na chajdu za městem. Což je o to bizarnější, že DJI současně vymýšlí technologie, které umožňují jejich drony kontrolovat jiným subjektům než jejich majitelům.

Výrobce také uvádí, že ovládací aplikace obsahuje funkci zobrazení polohy nejbližších letadel pokud jsou vybavená příslušným polohovacím systémem.

Kamera

Od dronů téhle kategorie uživatelé chtějí hlavně pěkné fotky a videa, takže k nejsledovanějším hodnotám patří parametry kamery. V DJI to samozřejmě vědí, takže i tady je pár novinek. Největší pozornost asi vzbudí obrazový čip, který má při půlpalcové velikosti 48 megapixelů (tady jsou ale zatím určité nejasnosti: podle některých zdrojů je tohoto rozlišení docíleno softwarově, zatímco skutečné rozlišení zůstává na původních 12 mpx).

Objektiv kamery má obrazový úhel (FOV) 84 stupňů, což v praxi znamená ekvivalent ohniskové délky 24 mm u kinofilmového formátu. Fotky mohou být jak ve formátu JPEG, tak v RAW (DNG). Pro fotografování tu je celá řada automatických funkcí (HDR, panorama atd.) údajně vylepšených prvky umělé inteligence.

Video může mít rozlišení až 4K při maximálním snímkové frekvenci až 60 fps. Pokud si nastavíte nejnižší rozlišení FullHD, můžete mít až 240 fps. Rychlost zápisu je úctyhodných 120 bps.

To by asi pro základní seznámení mělo stačit - a pokud někdy dostaneme DJI Mavic Air 2 do ruky, samozřejmě se podělíme o konkrétní zkušenosti.

Jan A. Novák